Nejstarší dějiny obce a školy

Obec Dolní Újezd se nachází v okresu Svitavy, nedaleko města Litomyšle. K 31. 12. 2013 měla 1983 (ČSÚ, 2014) obyvatel a ve vztahu k venkovským obcím okolním se dnes jedná o obec střediskovou.

První písemná zmínka o obci se datuje k roku 1167 (Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 1850-1970, 1978). Oblast byla ve 12. století velikým, rozsáhlým újezdem, který byl v místech, kde se potok Lubný vléval do řeky Desné. Ve středu tohoto újezdu byla velká osada, dnešní Horní a Dolní Újezd (Nejedlý, 1903, s. 38).

Dolní Újezd zahrnoval ve 14. století celou řadu míst se zvláštními jmény:

  • Lubníček
  • Cikov
  • Hraničky
  • Krasinova ves (dnes Krásňoves)
  • Láskova ves (dnes již neexistuje, pravděpodobně ležela v okolí dnešní vísky)
  • Propastné (rovněž dnes neexistuje)
  • Lysá (třetí zmizelá část Újezdu)
  • Žďár, kde byl mlýn (dnes už sice také neexistuje, ale jméno žďárská strana naznačuje, kde stál)
  • Přibinova ves – dnešní Přibiňoves (Nejedlý, 1903, s. 350)

První zmínka o škole v obci se vyskytuje v Trauttmansdorfském urbáři z roku 1659. Dle údajů uvedených v tomto urbáři se škola nacházela v č. p. 55, což je sídlo dnešní Mateřské školy. V té době byla ještě docházka nepovinná a vyučovalo se od podzimu do jara. Školu již tenkrát navštěvovali občas i žáci z několika okolních vesnic. Výuku na škole řídil vikariát a škola také náležela pod pravomoc patrimoniální vrchnosti. V roce 1683 byla z důvodu zchátralosti tehdejší budovy postavena škola nová. Bylo to za doby pana faráře Jiřího Braunera (Holub, Obecní noviny, č.9, 1996).

Ročník 1920-1926

Na samém počátku 19. století navštěvovalo školu již na 183 žáků a budova už prostorově nevyhovovala. Proto byla postavena školní budova nová, která pojala až 200 žáků. Stavba vznikla na místě dnešního obecního úřadu a tehdejší Danielské kaple, která těmto potřebám musela ustoupit. Řídícím byl od roku 1824 ustanoven Josef Přibyl st. I zvýšená kapacita školy však po čase přestala být dostačující. V roce 1844 se již v budově tísnilo 233 žáků (Holub, Obecní noviny, č.9, 1996).

Protože v roce 1869 byla škola podle nového školského zákona oddělena od církve a šestiletá povinná školní docházka se změnila na osmiletou, bylo o rok později rozhodnuto dosavadní jednotřídní školu zbořit a schválena byla stavba nové trojtřídní školy s byty pro kantory (Holub, Obecní noviny, č.9, 1997). Nová škola byla vysvěcena následující rok, tj. 1871 a řídícím učitelem a správcem školy se stal Josef Přibyl ml., syn správce dosavadního, Josefa Přibyla (Holub, Obecní noviny, č.10, 1997).

Již v roce 1877 bylo nutno z důvodu nárůstu žáků a z toho pramenícího nedostatku prostor zrušit a upravit jeden byt učitele na další třídu. Tento scénář se opakoval i o deset let později, kdy vznikla již pátá třída z dalšího bytu učitele. Ještě v roce 1884 vystřídal řídícího učitele Josefa Přibyla ml., Jaroslav Holub, který se do Dolního Újezdu přesunul ze školy v Bohuňovicích u Litomyšle (Holub, Obecní noviny, č.10, 1997). Holub v roce 1908 ze zdravotních důvodů z této funkce odstoupil a po ročním zástupu učitelem Janem Nádvorníkem se stal vedoucí osobou školy Bernard Beniš, místní rodák (Holub, Obecní noviny, č.11, 1997).

Dětí ve staré budově školy neustále přibývalo a po zavržení projektu přístavby budovy, byl roku 1908 po zakoupení sousedícího pozemku usazen pamětní kámen školy nové. Budova nové školy byla slavnostně otevřena v září 1910 a obsahovala 7 tříd, jednu pracovnu na ruční práce, 2 kabinety, tělocvičnu, knihovnu, sborovnu a ředitelnu. U školy také vznikla letní tělocvična a školní zahrada (Holub, Obecní noviny, č.11, 1997). Stavitelem budovy školy byl Václav Šilhavý z Litomyšle a v době realizace díla se ve funkci starosty obce nacházel Josef Švec (Kronika měšťanské školy v Dolním Újezdě 1920–1940, s. 17).

Velmi významným dnem se pro Dolní Újezd a jeho školu stal 19. červenec roku 1914. Ve školním parku byl toho dne odhalen pomník Lukáše Pakosty , rychtáře zdejší obce, který za osvobození selského lidu v roce 1680 položil svůj život. O nic méně pozoruhodná je vzhledem k velikosti obce i informace z pramenů o počtu tomuto aktu přihlížejících, kde prameny uvádějí 15 000, jiné až 20 000 lidí (SOkA Svitavy, f. Pamětní kniha obce Dolní Újezd 1922-1939, s. 14).

Na začátku roku 1920 přebral dočasně vedení školy místní učitel Jindřich Racek. Dosavadní řídící učitel Beniš byl napaden členy Lidové strany. Jako důvod k tomuto počinu je v literatuře uvedeno Benišovo zrušení náboženských cvičení a úkonů. Toto opatření mu však nařizoval oběžník zemské školní rady z 26. března 1919 a učitel po napadení a následném psychickém zhroucení odešel do penze. Po zmíněné události nastoupil v roce 1920 nový ředitel Bohumil Vokoun a zároveň se škola rozšířila na měšťanskou (Holub, Obecní noviny, č.11, 1997).

Roku 1923 se Dolní Újezd dočkal výjimečné návštěvy z vlády Československé republiky. V obci byli tehdy ubytováni vojáci československé armády, jelikož nedaleko probíhaly vojenské manévry. Vojáky navštívil ministr obrany František Udržal a také náčelník generálního štábu, generál Mittenhauser (SOkA Svitavy, f. Pamětní kniha obce Dolní Újezd 1922-1939, s. 28–29).

I další údaj z pramenů se vztahuje k mimořádné, tentokrát však nešťastné události. V březnu roku 1928 v obci vypukl velký požár. Vznikl na jednom stavení a prudkým větrem se rozšířil na domy další. Celkem shořelo 15 chalup a rozsáhlého požáru se účastnilo 18 hasičských sborů z širokého okolí (SOkA Svitavy, f. Pamětní kniha obce Dolní Újezd 1922-1939, s. 60–62).

Z doby předválečné pochází zápis ze školní kroniky, který přibližuje situaci v kraji v období po mnichovské dohodě: „Po statečném odhodlání našeho lidu hájit celistvost republiky, přichází dne 30. 9. 1938 tragedie, kdy opuštěni od spojenců jsme nuceni v zájmu světového míru vydati velkou část státního území Německu. Stanovená demarkační čára zabíhá i do katastru naší obce, takže část polností směrem k obci Pohodlí, jež byla zabrána, ocitá se náhle v sousední říši“ (SOkA Svitavy, f. Kronika obecné a měšťanské školy v Dolním Újezdě V. 1929–1940, s. 94). Represe ze strany německých okupantů se v lehčí podobě projevily ve školním roce 1941–1942 ve formě nařízení okresního školního výboru v Litomyšli, kdy škola musela odstranit z fasády své budovy nápisy „Vlasti a národu“ a „Uč se a pracuj“. Na škole byla na pokyn četnické stanice umístěna tabulka „Schutzraum – Úkryt“ (ZŠ Dolní Újezd, Kronika 1940-1965, s. 24).

Události v Dolním Újezdě, které v obci probíhaly koncem války, lze zjistit i ze školních zdrojů. Již z dubna 1945 pochází záznam ve školní kronice, který udává všeobecné netrpělivé čekání na osvoboditele. Velké očekávání místního obyvatelstva nastalo zejména poté, co Rudá armáda obsadila moravská města. Na konci měsíce dubna ustupuje obcí maďarské vojsko a některé jednotky se zde ubytovávají. 4. května se všemi silnicemi valí proudy německé armády, měnící se po několika dnech v bezhlavý útěk. V těchto dnech se v obci schází 1. národní výbor se svým předsedou, starostou Josefem Zavoralem (ZŠ Dolní Újezd, Kronika 1940-1965, s. 68–70).

Valid XHTML 1.0 Strict Jan Doseděl © 2015